Jak vlastně beru western já? Mně se western líbí a tomu tak je už nějakou dobu. Jeden rok mám to štěstí, že ve westernu jezdím. Když sem jezdila anglii líbilo se mi to, krása, pořád si pamatuju ten společný cval/trysk v anglickém stylu na huculech do kopce - bylo to úžasný... Anglie se mi zamlouvala a i když se mi western líbil a lákal mě, nějak sem ho nevyhledávala.

A když jsem poprvé sedla do westernového sedla? První pocit a první myšlenka byla asi taková, že sem do sedla skvěle "padla" a ocitla sem se jakoby "mohutnější". První projížďka mě dostala a netrvalo dlouho a western si mě získal - nebo já western... ??

Na westernu se mi líbí především to, jak můžu koně "ovládat" sedem, polohou v sedle. V anglii tomu tak moc není.  A taky mě uchvátilo to sedlo, to mohutný, zdobený sedlo. Pořád si pamatuju tu projížďku, kdy sem s Čírem naplno tryskala do lehkého kopce, na kterém se pásly srny... ptáčci zpívali a sluníčko vycházelo... prostě ráno v osm v sedle byla krása... a užíval si to i Číro, to bylo očividně vidět! Nebo závody v kolejích v obilí... krásný, to už jsem se ale dostala maličko od westernu, tím sem ale taky chtěla říct, jak dobře se ve westernu cítím, nejen bezpečněji ale mnohem víc si to užívám, už jen proto, že zde jezdec sedí "volně", žádné nakrčené nohy... prostě pohodička.

Ve westernu by měl být jezdec a kůň partnery, nenásilné pobídky a celé o takové pohodičce. Anglii jako takovou ale neodsuzuji, i zde si mohou být jezdec s koněm partnery, pobídky mohou být jemné a dokáže se jízda užívat. Western mi ale prostě sedl.

 Taky jsem se ale už setkala s názorem, že je western volný styl jízdy... že není -spořádaný- ,na rozdíl od anglie, kde to všechno -nějak vypadá-, což je pravda, ale je to jako bychom srovnávali jablka a hrušky ()